Vodník Floriánek | MÁ VLAST - MŮJ DOMOV O.S. | www.mavlast.eu
Vodník Floriánek

Vodník Floriánek



Najdete ho sedět na lávce uprostřed obce Záměl.

V dávných dobách měl každý pořádný rybník i hastrmana, jak se v dřívějších dobách vodníkům říkalo. Zámělský rybník Návesník byl dlouhá a dlouhá léta bez hastrmana. Starousedlíka, nerudného a věkem sešlého starého mládence hastrmana Juliána, léta Páně 1881 při povodni vzala velká voda s sebou. Na jednu stranu to bylo dobře, rybník byl bezpečný, ale zdejší mlynář po nějakém dobrém hastrmanovi toužil.

Pokaždé, když přišel do mlýna krajánek, vyzvídal a nechal si vypravovat, jak ve kterém mlýně a rybníku mlynář s vodníkem vychází, jaké taškařice hastrmani provádí, a těšil se, že i on se jednou dočká a bude připraven s vodníkem žít.

V Divoké Orlici ulynulo mnoho, mnoho vody, mlynář semlel mnoho, mnoho pytlů obilí, až jednou ....

To zrovna pracoval mlynář s mlynářkou na poli hned za hrází rybníka, když se u nich zastavil známý krajánek. A jak to v těch časech chodilo, klacek, na kterém měl uzel s věcmi, odložil krajánek na hráz. Chtěl pozdravit, ale dříve než ústa otevřel, ozvalo se pěkně hlasité žbluňknutí. Mlynář se otočil, mysle si, že nějaký uličník hází kameny do rybníka, a vida známého, chtěl ho též pozdravit, ale co to? Krajánek tu stojí s pusou otevřenou, oči vytřeštěné a cosi nesouvisle vysvětluje. A už je tu i mlynářka, která na vodní hladině vidí tvořit se velká kola. A hle, těsně pod hladinou se něco zeleného třese. Že by hastrman? Ale kde by se tu vzal? A zpytavě se dívá na mlynáře i na příchozího. A krajánek se dal do vyprávění.

Jak šel před pár dny kolem rybníka Rožmberka a jak zakopl o takový pěkný klacek. Zrovna takový se mu hodí, protože ten starý, na kterém nosil ranec, právě před chvílí zlomil. Ohnul se a sebral jej, pověsil na něj raneček, hodil ho přes rameno a pokračoval v cestě. Zdál se mu na svou velikost sice nebývale těžký, ale došel s ním až do Záměle na hráz. Ale kde propánajána jen je? Uzel zůstal na hrázi a klacek nikde. A to podivné žbluňknutí ... a ta kola na vodě rybníka? Ale mlynář už ví své. Ví, že někteří hastrmani jsou šprýmaři a rádi se proměňují. Proměnit se v poleno či kousek klacku patří k základním vodnickým dovednostem a je to první, co se mladý hastrman naučí. A to už mlynářka kouká do vody na toho zeleného mužíčka, který se těsně pod hladinou celý třese, že se ani ta kola na vodě nepřestávají dělat. Tu všichni začnou naléhat na hastrmánka, volají ho a přemlouvají, aby z vody vylezl nebo alespoň hlavu vystrčil a pověděl jim, jak se sem dostal. Tu vystrčí malý vodníček hlavu a celý ustrašený se ptá, kde že je tu rákosí, shání maminku vodnici a tatínka vodníka a že si chtěl udělat legraci a podívat se kousek cesty. A tu ho hned všichni litovali, mlynář s mlynářkou slíbili, že jej vychovají, když vlastní děti nemají, pokud bude malý hastrmánek chtít, a hlavně když slíbí, že bude poslouchat. Domluveno, teď už zbývá jen vodníčka pojmenovat. To nebude nic složitého, protože zrovna dnes má svátek Florián, a to bude určitě dobrý patron i pro nového obyvatele rybníka. Tak hastrmánkovi začali říkat Floriánek.

Novina se rozletěla po celé vesnici. Každý byl zvědavý, je-li zelený mužíček opravdu zelený a kape-li mu voda ze šosu.

Čas plynul a Floriánek se naučil číst, trošku počítat, pomáhal mlynáři i mlynářce, staral se o mlýnské kolo. Naučil se i slušnému lidskému chování. Občas si zašel o posvícení zatancovat do hospody, kde podle pověsti tančil sám Otec vlasti, Karel IV. S místním hostinským vycházel velmi dobře, vždyť byli sousedé. V zimě Floriánek dbal, aby bylo dostatek ledu, který hospodský potřeboval ke chlazení piva v létě. Pomáhal mu ledovat a patřičné množství ledu dopravit do sklepa. V létě zase hlídal ty, co trošku přebrali, aby se neutopili. Tak pomáhal svým přičiněním ke spokojenosti všech. Floriánek byl veselé povahy a nikdy nikoho nezarmoutil, to odkoukal od svých opatrovníků, mlynáře a mlynářky; vždyť byl víc člověk než hastrman. Dokonce i za kmotra chodil dětem místních vorařů. Ti byli velmi rádi, jeho kmotrovství si vážili, neboť jejich děti chránil před utopením.

Když mlynář cítil, že se blíží jeho hodinka, zavolal Floriánka a požádal jej, aby až oči zamhouří, se oženil a zůstal u mlýna. Čeledín že ví kam pro nevěstu, kterou Floriánkovi pantáta vybral, jmenuje se Adélka a jistě se mu bude libit. Floriánek ji má čekat na rozcestí na levém břehu řeky Divoké Orlice. Slíbil rukoudáním.

Těžko se Floriánek smiřoval se smrtí opatrovníka a vychovatele, ale pamětliv svého slibu, poslal čeledína pro Adélku. Aby se sám nevěstě zalíbil a její srdce získal, pěkně se ustrojil a upravil. Dlouhé zelené vlasy spletl do copánku a ozdobil nejlepší pentlí, kterou měl. Obul si vysoké botky, navlékl kabát s velkými barevnými knoflíky, klobouček ozdobil mašlí a další pentli použil jako vázanku. Svatebním darem vybral nejlepšího sumíka, co v rybníce měl, do ruky utrhl krásný leknín a vydal se Adélce naproti. Sedl si na pařez a čeká, a čeká, až Adélka přijede. Věří, že jej nepřehlédne a svatba bude. Do rybníka se přece nemůže vrátit sám, když mlynáři dal slovo!